Leanann rúndacht lámhscríbhinn Voynich, agus níor briseadh an téacs ar deireadh

21. 10. 2019
6ú comhdháil idirnáisiúnta eispholaitíochta, staire agus spioradáltachta

Svět je plný záhad a některé tyto záhady jsou ještě tajemnější, neboť je nikdo nedokáže rozluštit. Jedním z těchto tajemství je Voynichův rukopis, ilustrovaná kniha, která byla napsána v neznámém jazyce, jemuž nikdo nerozumí. Univerzita v Bristolu nyní oznámila stažení své tiskové zprávy, ve které stojí, že jeden z jejích vědců úspěšně “rozbil” kód Voynichova rukopisu. Výzkumníkova kontroverzní práce není ani nijak spojována se samotnou univerzitou.

Výzkumníkův příběh

Voynichův rukopis je slavný středověký text psaný jazykem, kterému nikdo nerozumí. Akademik z Univerzity v Bristolu Gerard Cheshire nedávno oznámil časopisu Staidéir Rómánsacha své údajné řešení celého toho hlavolamu. Jazyk popsal jako “kaligrafický proto-románský” jazyk s tím, že rukopis byl vytvořen dominikánskou jeptiškou jako referenční zdroj ve jménu Marie Kastilské – aragonské a neapolské královny.

Zřejmě mu dosáhnutí vrcholu poznání trvalo pouhé dva týdny, poznání, které ale unikalo největším učencům minimálně po jedno století. Případ uzavřen a média už troubí do světa s oslavnými fanfárami, že Voynichův rukopis byl prolomen. Pokud si uvědomíme, kolik vlastně existuje podobných vědců s nároky na prolomení velkých záhad, přitom nejsou přesvědčiví a chtějí si jen uzmout zásluhy, tak nás radost ze zázračného odhalení pravdy velmi rychle přejde. Cheshire je vědci brán spíše s rezervou a se skeptickým pohledem.

Mimozemské ilustrace

Ale co tedy skutečně je záhadný rukopis, ze kterého je každý vědec nadšený? Text vznikl v 15. století mezi roky 1404 až 1438. V roce 1912 ho koupil polský knihkupec a starožitník Wilfrid M. Voynich. Odtud tedy pochází jméno rukopisu.

Voynichův rukopis

Krom neznámého písma, které je samo o sobě těžké k rozlousknutí, je rukopis zdobený podivnými ilustracemi mimozemských rostlin, nahých žen, podivných předmětů a zvěrokruhů. V současné době je rukopisu domovem Yaleova univerzita, kde je kniha uložena v knihovně se vzácnými knihami a rukopisy Beinecke. Autor rovněž není znám. Mezi možné autory patří filozof  Roger Bacon, alžbětinský astrolog a alchymista John Dee nebo sám Voynich, což by znamenalo, že zde píšu a vy si čtete o podvrhu.

Autor není znám

Existuje tolik teorií o tom, co je Voynichův rukopis zač. S největší pravděpodobností se jedná o příručku s bylinnými prostředky a astrologické odečty. Hlásit takto rychle prolomení tohoto rukopisu je nemístné, neboť se jej pokusilo vyřešit mnoho amatérských a profesionálních kryptografů.

V roce 2017 informoval o rozbitím kódu badatel a televizní spisovatel Nicholas Gibbs. Podle něj šlo o ženskou zdravotní příručku a její jazyk měl být údajně jen souhrn latinských zkratek popisujících léčivé recepty. Aby prokázal svůj názor, poskytl dva řádky svého překladu. Jeho analýza byla podle vědecké veřejnosti směsicí toho, co jsme už znali a toho, co nemohl podpořit důkazy.

Rukopis zůstává nepoznán

Ahmet Ardiç, turecký elektrotechnik a vášnivý student tureckého jazyka, přišel s tím, že text je ve skutečnosti fonetická forma starého tureckého jazyka. Tento pokus si ale, když už nic jiného, získal respekt vědce středověkých studií na Yaleově univerzitě Fagina Davise, který jeho snažení nazval jako jedno z mála, které je srozumitelné, konzistentní, opakovatelné a má za následek smysluplný text.

Cheshire se ale ohání tím, že skutečně jde o proto-románský jazyk, který je předchůdcem moderních jazyků, jako je portugalština, francouzština, italština, španělština, rumunština, katalánština a galicijština. Jazyk je prý zaniklý, protože byl jen zřídka používán v oficiálních dokumentech. Pokud by to byla pravda, byl by Voynichův text jediným dochovaným důkazem tohoto jazyka.

Fagin Davis to ale na svém Twitteru okomentoval se slovy, že jde o nesmysl. Greg Kondrak – profesor na katedře výpočetní techniky na Univerzitě v Albertě, který je zaměřen na výzkum o zpracování přirozeného jazyka, se text pokusil dekódovat pomocí umělé inteligence. Podle něj dává část se zvěrokruhem největší smysl. To, že jména v rukopise jsou románského původu, je dobře známo. Do textu byla ale přidána až po jeho dokončení. A dešifrování jednotlivých symbolů? Více lidí už přišlo s mapováním na základě latinských dopisů. Tohle mapování ale neodpovídalo.

Příště, až někdo přijde s tvrzením, že rozluštil Voynichův rukopis, a to přijde určitě brzy, si ověřte informace o daném expertovi a jeho výzkumu, než se začnete těšit na výsledky. Máme tu tady jen další plytké tvrzení o dekódování Voynichova rukopisu, které nelze brát příliš vážně.

Ailt den chineál céanna